Jít k hlavnímu obsahu

Šéfové jsou kokoti

Šéfové jsou kokoti

Pojďme si to konečně přiznat: šéfové jsou zdaleka největší překážkou skvělé práce. Vím o čem mluvím, přes deset let totiž šéfuju kdečemu, ale zároveň jsem přesvědčenej, že to musí jít jinak.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Podcasty

  • Jak (ne)poznat, že jsi kokot
    Úvodní epizoda 11 minut

    Jak (ne)poznat, že jsi kokot

    Kdo to je vlastně šéf? A jak se pozná dobrý šéf od toho špatného? A není to vlastně jedno – neleží ten problém úplně někde jinde? Na tohle všechno se snažím přijít se spoustou dalších bezva lidí – leaderů i neleaderů – v tomhle podcastu. V úvodní částí se dozvíte, jak jsem zjistil, že jsem velkej kokot, a kam mě to vlastně zavedlo. Tato epizoda byla nahraná 28.1.2020.

  • Jak (ne)být dobrý jen na Brno
    Díl 26 17 minut

    Jak (ne)být dobrý jen na Brno

    s Honzou Čajčíkem, barmanem a jedním z šéfů letního baru Na Brno Dobrý

    Honza vyznává paradoxy: sám je puntičkář (i když s rezervou), ale vřele doceňuje volnost a považuje ji určující vlastnost naší organizace. Jak se mu podařilo to skloubit, když šéfoval letnímu baru Na Brno Dobrý? A co znamená označení technický šéf? Dá se podle trampot s nákupem nabíječky poznat kvalita firemní struktury? Proč zvyšuje Honza hlas na své “zaměstnance”? A jsou všechny tyhle principy, podle který si to tu řídíme, dobrý jen na Brno, nebo úplně pro každého? Kdo se chce dozvědět víc o firmě, co se tak trochu šéfuje sama a o tom, co nás zachránilo po jarní vlně korony, ať neváhá a s chutí si pustí tenhle díl!

  • Jak (ne)vést volební kampaň v bar‪u‬
    Díl 25 17 minut

    Jak (ne)vést volební kampaň v bar‪u‬

    s Janem “Hanzem” Podlenou, velkým člověkem s malým dítětem v těle – a kandidátem na ještě většího šéfa.

    Je Hanz velký svými činy nebo tělesnými rozměry? A co pro velkého člověka znamená být malý boss? Navíc, jak sám říká, v tom “našem malém korporátu”? Hanz se spíš vnímá jako klaun, co pracuje pro tým, než jako šéf, ale zároveň se nebojí kandidovat na jednoho ze dvou hlavních bossů BKN. Možná proto, že mu to přijde jako ještě větší sranda. Když ale zrovna mluví vážně, má hlavu plnou vizí o týmu jako organické hmotě, o tom, jak nebýt žábou na prameni barových zdrojů a o revolucích i sociálních adaptacích. Jak funguje demokratická volba šéfa a barmanská volební kampaň? Vyhraje ten nejlepší? A je to Hanz?

  • Jak (ne)žít v noci
    Díl 24 20 minut

    Jak (ne)žít v noci

    s Dominikem Markem, stárnoucím upírem a doživotním barmanem BKN

    Život barmana a život upíra se sobě až nebezpečně podobají: všechno tak trochu na krev a nula denního světla. Jak se z toho nezbláznit, když už člověku není dvacet pět a nechce si do třiceti pořídit cirhózu? Jak fungovat stabilně a profesionálně, v řemesle založeném na nočním životě? Jaký vliv má cvičení, kolik dní absolutního nicnedělání potřebuje člověk po šňůře patnáctihodinových směn a jak motivovat sám sebe, aby se po letech nevytratil posun? Jeden ze služebně nejstarších – a pořád nejrychlejších – barmanů z Baru, který neexistuje, Dominik, se přišel podělit o svou moudrost, týkající se nejen umění přežít ve světle neonů. Těšte se na druhou a třetí vlnu, tentokrát ne korony, ale barmanské magie a taky, že se dozvíte, jak strašně dlouhý je řetězec činností, které předchází drinku postavenému před hosta na stůl – a proč stojí za to, nebýt ten vůl, co to pokazí.

Kniha

100+1 výbušných poznámek na téma NE: aneb jak NEchválit, NEřídit, NEbýt leader, NEvědět, NEumět, NEsrat se do všeho a hlavně NEBÝT KOKOT. Pro všechny lidi, kteří si u každé další manažerské příručky říkají: “tak schválně”. Tak schválně, taky si myslíte, že “je něco shnilého ve státě Dánském?” A nechcete si o tom přečíst knihu?

Chci knihu “Šéfové jsou kokoti”!

O co jde?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se za poslední desítky let změnilo snad všechno na světě, ale práce je furt stejná? Pro většinu lidí otrava, pro některé nuda, pro další povinnost. Jaktože umíme vyrobit mikročip menší než špendlíková hlavička, ale to, čím trávíme většinu dne, se často moc neliší od doby před několika stovkami let?

Jestli jste nad tím někdy přemýšleli – a hlava vám to nebere – tak jste tu správně. Já nad tím totiž přemýšlím pořád.

Myslím si, že šéfové jsou naprosto největší překážkou skvělé práce. Jak je to možné? Proč? Jsou šéfové od přírody zlí lidé, psychopati a kazisvěti? To asi ne. Tak proč? Protože způsob, jak

nad prací a takzvaným řízením lidí všichni šéfové uvažujou – ale vlastně i jak nad tím přemýšlíme my všichni – je totálně zastaralý a zároveň vepsaný do naší společnosti jako nějaká nešťastná DNA. Předáváme si ho na školách, předáváme si ho v rodinách, v práci, ale taky ve vlaku, v letadle a vůbec kdekoli, kde funguje nějaké uspořádání společnosti a nějaká pravidla.

Ten způsob je podle mě vážně pitomý. A jediné, co vytváří, jsou šéfové-kokoti a velký, nespokojený zbytek lidstva.

Ale hlavní je – ten způsob se dá změnit.

A kdo že já vlastně jsem? A proč si myslím, že k tomu mám co říct?

Celý svůj dospělý život něco (a někoho) řídím. V současné době je to organizace, která se jmenuje Lidi z Baru* a patří pod ni 165 lidí. To ze mě, dá se říct, dělá docela “velkého šéfa”. A tím pádem taky velkého kokota.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem si to přiznal a ještě mnohem mnohem dýl, než jsem aspoň část z toho ze sebe setřásl. Vlastně je to taková cesta, po které jsem se rozhodl jít, a o které ani nevím, kdy (a jestli vůbec) skončí. No a protože mi ta cesta přijde

* Turbomošt, Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje, Whiskey Bar, který neexistuje, Slast, Anybody, Zázračná, Úplně Všude, Mluvící hlavy, Na Brno dobrý, Nepiju Břečky

fakt zajímavá a přijde mi, že se týká spousty věcí a lidí okolo mě a okolo nás všech, rozhodl jsem se ji s Váma sdílet.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Tak si poslechněte některý z mých podcastů, nebo si zkuste přečíst knihu, kterou jsem o tom napsal. A hlavně mi dejte vědět, co si myslíte vy.

Jsem totiž vážně zvědavej.

Honzův podpis