Jít k hlavnímu obsahu

Šéfové jsou kokoti

Šéfové jsou kokoti

Pojďme si to konečně přiznat: šéfové jsou zdaleka největší překážkou skvělé práce. Vím o čem mluvím, přes deset let totiž šéfuju kdečemu, ale zároveň jsem přesvědčenej, že to musí jít jinak.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Podcasty

  • Jak (ne)poznat, že jsi kokot
    Úvodní epizoda 11 minut

    Jak (ne)poznat, že jsi kokot

    Kdo to je vlastně šéf? A jak se pozná dobrý šéf od toho špatného? A není to vlastně jedno – neleží ten problém úplně někde jinde? Na tohle všechno se snažím přijít se spoustou dalších bezva lidí – leaderů i neleaderů – v tomhle podcastu. V úvodní částí se dozvíte, jak jsem zjistil, že jsem velkej kokot, a kam mě to vlastně zavedlo. Tato epizoda byla nahraná 28.1.2020.

  • Jak se stát (ne)spisovatelem
    Díl 19 25 minut

    Jak se stát (ne)spisovatelem

    Třiatřicet Honzových obličejů v jedné knize, je to málo, nebo moc? A je to ještě sebeshazování, nebo už narcisismus? A nebo jde o duchovní nauku? Kolikrát si vlastně Honza po sobě knihu přečetl? A změnilo se vůbc něco, kromě toho, že se změnil celý svět? Tentokrát Honza ve vedlejší roli, nebo naopak hlavní, každopádně na druhé straně mikrofonu, který svými otázkami obsadil novinář, PRista, folklorista a přísný editor s ostřížím zrakem Michael Lapčík, zvaný Miši.

  • Jak (ne)trénovat tým
    Díl 18 23 minut

    Jak (ne)trénovat tým

    s Vojtou Slámou, věčně rebelujícím šéfem Whiskey Baru, který neexistuje

    Jak se šéfuje někomu, kdo má zásadní problém s hierarchií? A jak se hledá klíč k asi nejsoudržnějšímu týmu v dějinách (brněnského) gastra? A co třeba rozdíl mezi rodinou a sportovním týmem, nebo situace, kdy tě vlastní přirozenost tlačí k tomu, abys byl “big boss”, ale ty to necheš? Vojta má na skladě hodně zajímavých věcí, a kromě čtyř bodů, na kterých jsme se shodli jako základních pro pevný a spokojený tým, probereme taky, co všechno může způsobit nevinná otázka ohledně jahodového Cappy nebo jaké je trénovat ženský tým amerického fotbalu. A ještě ke všemu se s Vámi podělíme o největší poučení, které Vojtovi poskytla moudrost jednoho afrického kmene. Bude to pestré, tak se pojďte ponořit!

  • Jak (ne)prosadit svoji vizi
    Díl 17 18 minut

    Jak (ne)prosadit svoji vizi

    s Mončou Slámovou, šéfkou cateringu Úplně Všude

    Proč je blbé mít jasnou vizi, jak má co dopadnout, a snažit se jí bezhlavě prosazovat? A jak vlastně přijmout svoje šéfovství, když nesnášíte slovo šéf? Monča Slámová má pod palcem cateringovku Lidí z Baru s názvem Úplně Všude a šéfování má o to složitější, že se její tým neustále mění. Ještě donedávna se snažila všechno za všechny vymyslet a nalajnovat, ale s tím je teď konec. Poslechněte si, jak se naučila dávat lidem při jejich práci prostor a nechat je vytvořit něco lepšího.

Kniha

100+1 výbušných poznámek na téma NE: aneb jak NEchválit, NEřídit, NEbýt leader, NEvědět, NEumět, NEsrat se do všeho a hlavně NEBÝT KOKOT. Pro všechny lidi, kteří si u každé další manažerské příručky říkají: “tak schválně”. Tak schválně, taky si myslíte, že “je něco shnilého ve státě Dánském?” A nechcete si o tom přečíst knihu?

Chci knihu “Šéfové jsou kokoti”!

O co jde?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se za poslední desítky let změnilo snad všechno na světě, ale práce je furt stejná? Pro většinu lidí otrava, pro některé nuda, pro další povinnost. Jaktože umíme vyrobit mikročip menší než špendlíková hlavička, ale to, čím trávíme většinu dne, se často moc neliší od doby před několika stovkami let?

Jestli jste nad tím někdy přemýšleli – a hlava vám to nebere – tak jste tu správně. Já nad tím totiž přemýšlím pořád.

Myslím si, že šéfové jsou naprosto největší překážkou skvělé práce. Jak je to možné? Proč? Jsou šéfové od přírody zlí lidé, psychopati a kazisvěti? To asi ne. Tak proč? Protože způsob, jak

nad prací a takzvaným řízením lidí všichni šéfové uvažujou – ale vlastně i jak nad tím přemýšlíme my všichni – je totálně zastaralý a zároveň vepsaný do naší společnosti jako nějaká nešťastná DNA. Předáváme si ho na školách, předáváme si ho v rodinách, v práci, ale taky ve vlaku, v letadle a vůbec kdekoli, kde funguje nějaké uspořádání společnosti a nějaká pravidla.

Ten způsob je podle mě vážně pitomý. A jediné, co vytváří, jsou šéfové-kokoti a velký, nespokojený zbytek lidstva.

Ale hlavní je – ten způsob se dá změnit.

A kdo že já vlastně jsem? A proč si myslím, že k tomu mám co říct?

Celý svůj dospělý život něco (a někoho) řídím. V současné době je to organizace, která se jmenuje Lidi z Baru* a patří pod ni 165 lidí. To ze mě, dá se říct, dělá docela “velkého šéfa”. A tím pádem taky velkého kokota.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem si to přiznal a ještě mnohem mnohem dýl, než jsem aspoň část z toho ze sebe setřásl. Vlastně je to taková cesta, po které jsem se rozhodl jít, a o které ani nevím, kdy (a jestli vůbec) skončí. No a protože mi ta cesta přijde

* Turbomošt, Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje, Whiskey Bar, který neexistuje, Slast, Anybody, Zázračná, Úplně Všude, Mluvící hlavy, Na Brno dobrý, Nepiju Břečky

fakt zajímavá a přijde mi, že se týká spousty věcí a lidí okolo mě a okolo nás všech, rozhodl jsem se ji s Váma sdílet.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Tak si poslechněte některý z mých podcastů, nebo si zkuste přečíst knihu, kterou jsem o tom napsal. A hlavně mi dejte vědět, co si myslíte vy.

Jsem totiž vážně zvědavej.

Honzův podpis