Jít k hlavnímu obsahu

Šéfové jsou kokoti

Šéfové jsou kokoti

Pojďme si to konečně přiznat: šéfové jsou zdaleka největší překážkou skvělé práce. Vím o čem mluvím, přes deset let totiž šéfuju kdečemu, ale zároveň jsem přesvědčenej, že to musí jít jinak.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Podcasty

  • Jak (ne)poznat, že jsi kokot
    Úvodní epizoda 11 minut

    Jak (ne)poznat, že jsi kokot

    Kdo to je vlastně šéf? A jak se pozná dobrý šéf od toho špatného? A není to vlastně jedno – neleží ten problém úplně někde jinde? Na tohle všechno se snažím přijít se spoustou dalších bezva lidí – leaderů i neleaderů – v tomhle podcastu. V úvodní částí se dozvíte, jak jsem zjistil, že jsem velkej kokot, a kam mě to vlastně zavedlo. Tato epizoda byla nahraná 28.1.2020.

  • Jak (ne)radit šéfům
    Díl 12 17 minut

    Jak (ne)radit šéfům

    s psycho-koučkou Olinkou Vlachynskou

    Musí být člověk sám šéfem nebo šéfkou, aby mohl radit lídrům? Anebo rovnou psychopatem? A co znamená zpětná vazba hierarchicky nahoru? Je to geometrický úkol, nebo psychologická poučka? Tohle všechno dnes proberu se svou ženou, psycholožkou, koučkou a leadership expertkou Olinkou, která mě vždycky překvapí svou neokázalou moudrostí a nakažlivým smíchem. Tak se pojďte připojit k naší konverzaci a nechte se překvapit a nakazit s námi!

  • Jak (ne)být autoritou a proč nebrát drogy
    Díl 11 16 minut

    Jak (ne)být autoritou a proč nebrát drogy

    už podruhé s Adamem Vodičkou, šíleným hoteliérem z hotelu Anybody

    Co to je technologie? Podle Adama se pod tohle slovo vejde stejně tak šéfování lidem, jako třeba braní drog. Technologie je neutrální a záleží na tom, jak ji použijete. Šéfovat může člověk jako paní učitelka, nebo jako parťák v diskusi – a drogy se dají brát pro zábavu, nebo pro hluboký sestup někam dovnitř. A nejvíc je stejně dialog, ať už se sebou, nebo s těmi druhými, a proto si to ukážeme přímo v praxi!

  • Jak (ne)najít tajnou ingredienci šéfovství
    Díl 10 17 minut

    Jak (ne)najít tajnou ingredienci šéfovství

    s Lukášem Látalem, šéfem 4pokojů

    Co to je, to “něco”, co dělá některé šéfy oblíbenými? Co vážně nikdy nesmíte udělat a co se zas hodí skoro vždycky? A co když se kvůli vám někdo rozbrečí, je to vaše chyba? Superoblíbený Lukáš nám pootevře dvířka od své šéfovské pandořiny skříňky, tak se pojďte podívat, co se tam ukrývá.

Kniha

100+1 výbušných poznámek na téma NE: aneb jak NEchválit, NEřídit, NEbýt leader, NEvědět, NEumět, NEsrat se do všeho a hlavně NEBÝT KOKOT. Pro všechny lidi, kteří si u každé další manažerské příručky říkají: “tak schválně”. Tak schválně, taky si myslíte, že “je něco shnilého ve státě Dánském?” A nechcete si o tom přečíst knihu?

Chci knihu “Šéfové jsou kokoti”!

O co jde?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se za poslední desítky let změnilo snad všechno na světě, ale práce je furt stejná? Pro většinu lidí otrava, pro některé nuda, pro další povinnost. Jaktože umíme vyrobit mikročip menší než špendlíková hlavička, ale to, čím trávíme většinu dne, se často moc neliší od doby před několika stovkami let?

Jestli jste nad tím někdy přemýšleli – a hlava vám to nebere – tak jste tu správně. Já nad tím totiž přemýšlím pořád.

Myslím si, že šéfové jsou naprosto největší překážkou skvělé práce. Jak je to možné? Proč? Jsou šéfové od přírody zlí lidé, psychopati a kazisvěti? To asi ne. Tak proč? Protože způsob, jak

nad prací a takzvaným řízením lidí všichni šéfové uvažujou – ale vlastně i jak nad tím přemýšlíme my všichni – je totálně zastaralý a zároveň vepsaný do naší společnosti jako nějaká nešťastná DNA. Předáváme si ho na školách, předáváme si ho v rodinách, v práci, ale taky ve vlaku, v letadle a vůbec kdekoli, kde funguje nějaké uspořádání společnosti a nějaká pravidla.

Ten způsob je podle mě vážně pitomý. A jediné, co vytváří, jsou šéfové-kokoti a velký, nespokojený zbytek lidstva.

Ale hlavní je – ten způsob se dá změnit.

A kdo že já vlastně jsem? A proč si myslím, že k tomu mám co říct?

Celý svůj dospělý život něco (a někoho) řídím. V současné době je to organizace, která se jmenuje Lidi z Baru* a patří pod ni 165 lidí. To ze mě, dá se říct, dělá docela “velkého šéfa”. A tím pádem taky velkého kokota.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem si to přiznal a ještě mnohem mnohem dýl, než jsem aspoň část z toho ze sebe setřásl. Vlastně je to taková cesta, po které jsem se rozhodl jít, a o které ani nevím, kdy (a jestli vůbec) skončí. No a protože mi ta cesta přijde

* Turbomošt, Bar, který neexistuje, Super Panda Circus, 4pokoje, Whiskey Bar, který neexistuje, Slast, Anybody, Zázračná, Úplně Všude, Mluvící hlavy, Na Brno dobrý, Nepiju Břečky

fakt zajímavá a přijde mi, že se týká spousty věcí a lidí okolo mě a okolo nás všech, rozhodl jsem se ji s Váma sdílet.

Chcete se mnou hledat nové šéfovství?

Tak si poslechněte některý z mých podcastů, nebo si zkuste přečíst knihu, kterou jsem o tom napsal. A hlavně mi dejte vědět, co si myslíte vy.

Jsem totiž vážně zvědavej.

Honzův podpis